Úvod >> Santiniho zájezdní hostinec

 


Ostrov nad Oslavou
V obci Ostrov nad Oslavou, okresu Žďár nad Sázavou, se přímo v jejím středu nachází objekt bývalého klášterního hostince, který v roce 1720 postavil architekt Jan Blažej Santini-Aichl ve stylu gotizujícího baroka. Jde o ojedinělou barokní, nesakrální stavbu středoevropského významu, která bezesporu náleží do nejcennější části našeho architektonického dědictví. Je příkladem unikátního řešení stavby českého, světoznámého, architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Půdorysně pak tvar budovy představuje písmeno W, anagram stavebníka, opata cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, Václava Vejmluvy. Památkovou hodnotu této ojedinělé stavby umocňuje skutečnost, že vznikala ve shodné době jako poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (kulturní památka ze seznamu UNESCO), tedy v době tvorby a vzniku nejvirtuóznějších staveb Santiniho. Vznik klášterního hostince v roce 1720 byl podmíněn dle Viktora Kotrby, 1976, str. 66, 67 jedním "z význačných reprezentantů starých českých klášterů opatem Václavem Vejmluvou ze Žďáru, který byl po dlouhá léta příznivec J. B. Santiniho, a zabýval se ideovým konceptem umělce, se kterým po léta tak intenzivně spolupracoval a vnikl do světa Santiniho tak dokonale, že mohl po smrti umělcově dokonce interpretovat jeho výtvarné záměry, které Santini nemohl již plně realizovat." Jan Sedlák, 1987, str. 25 uvádí: "V roce 1706 se umělec na základě předchozího doporučení objevil u opata cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou, Václava Vejmluvy. Santini tak navázal nejpozději v tomto roce známost a spolupráci se svým nejvýznamnějším stavebníkem, mecenášem a ideovým inspirátorem. Nikde jinde nedosáhla architektova tvůrčí činnost takového časového a územního rozpětí, takové typologické, ikonografické a stylové rozmanitosti jako právě ve Žďáru nad Sázavou a širokém okolí." Právě tento muž dal v roce 1720 vystavět v Ostrově nad Oslavou klášterní hostinec, který sloužil pro odpočinek církevních hodnostářů při cestě do Žďáru či na Křižanovské panství. Hmoty budovy jsou výrazně pročleněny a odstupňovány. Příčně situovaný vstupní trakt má tři podlaží s horním jako mansardové patro, ostatní bloky jsou přízemní s valbovými střechami. Kompoziční skladby hmot utvářející ostrovské stavební dílo (pronik hranolových hmot do centrálního jádra, spojení nakoso postavených bočních křídel s kubickým jádrem budovy) je pro Santiniho natolik charakteristická, že nemůže být pochyb o jeho autorství. V analogické podobě tento kompoziční princip nacházíme pouze v koncepci zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, který podle Santiniho projektu stavěl v letech 1721-1723 František Maxmilián Kaňka pro nejvyššího kancléře Českého království, Františka Ferdinanda Kinského. Podoba mezi zámkem v Chlumci a ostrovskou hospodou je i v půdorysné kompozici. V kompoziční ose, v průniku obou základních hmot, jsou řešena točitá schodiště (v hostinci dnes již pouze do sklepa, původně patrně i do 1. patra). Vzhledem k předpokládanému rozsahu a reprezentativní okázalosti původní stavby lze předpokládat, že hostinec v Ostrově nebyl jen venkovským šenkem či panskou hospodou, ale byl spíše letohrádkem představeného žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Nejstarší písemné doklady o existenci stavby pocházejí z pozemkových knih roku 1771. Dle katastrální skici měl hostinec dvoukřídlou hospodářskou budovu s klenutými chlévy příčně pod dvorem, vozovou kolnu, západní budovu a stodolu s chlévy na jižní hranici dvora. Na hlavní budovu byla pak navázána středová stavba na pilířích a se sedlovou střechou. Dvůr byl obehnán ohradní zdí. V roce 1819 hostinec vyhořel, shořela celá střešní konstrukce, posléze byla nahrazena novou. Adaptací většího rozsahu roku 1938 byly zničeny historické plastické nárožní rustiky fasády. Přes rozsáhlé poškození se zachovaly ryté podkresby šambrán oken na fasádě, které mají unikátní dokumentární hodnotu. Z dílčích nálezů lze také zdokumentovat původní barevnost. Novým pokryvem střechy ve 30. letech 20. století byla stavba alespoň z části uchráněna další rozsáhlé devastaci. V době socialistického zemědělství byly provedeny různé přístavby ve dvoře pro zemědělské využití objektu a totálně zničeny původní zemědělsko hospodářské budovy, neboť v 80. letech 20. století z nich byly sňaty střechy za účelem rekonstrukce (ta pak nebyla z finančních důvodů ani započata) a stavby byly ponechány svému osudu. V současné době se realizuje rozsáhlá rekonstrukce poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou z prostředků Programu záchrany architektonického dědictví ČR. V přímé souvislosti s touto stavbou by bylo velmi vhodné zavázat záchranou panské hospody, další ohrožené Santiniho stavby na Žďársku, která je svým významem, charakteristikou, dobou i místem vzniku přímo spjata se Zelenou horou.